Myšlenky anorektiček: jídlo, vzhled i smrt
O poruchách příjmu potravy bylo napsáno mnoho, přesto stále dochází k růstu počtu dívek, které trpí anorexií a bulimií, případně jinou poruchou příjmu potravy. Stále více je i těch dívek a žen, které svou poruchu šikovně i po dobu mnoha let skrývají a unikají tak nejen diagnostice, ale především odborné pomoci.
Hubenost až vyzáblost a vychrtlost jsou současný módní trend. Štíhlé modelky zdobí přední stránky časopisů a jsou tak dávány za příklad úspěšnosti všem ostatním.
Není tedy divu, že většina dospívajících slečen zatouží být jako ony – se vším všudy, i s vyhublostí, kterou začnou vnímat jako klíč k dosažení úspěchu. S tímto přáním často přichází i rozhodnutí snížit za každou cenu svou váhu a nastupují přísné diety, hladovění až úplné odmítání příjmu potravy doplněné užíváním projímadel a zvracením. Tím vzniká základ pro rozvoj poruch příjmu potravy v podobě anorexie, bulimie i psychogenního přejídání s následnou obezitou.
„Typickým věkem pro rozvoj anorexie a bulimie je období dospívání. Bohužel s růstem počtu případů dochází jednak ke snižování věku postižených, ale zároveň i k výskytu ve vyšších věkových skupinách,“ popisuje profesorka MUDr. Hana Papežová, CSc., vedoucí lékařka Centra pro léčbu poruch příjmu potravy Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Bolest v duši
Anorexie a bulimie patří mezi nejvážnější psychiatrická nemocnění. Myšlenky nemocných dívek se neustále upínají k jídlu a ke svému tělu. Anorektičky své tělo vnímají i ve fázi pokročilé vyhublosti jako extrémně tlusté a ošklivé.
„U pacientů s poruchami příjmu potravy, zejména u mentální anorexie, se také ve zvýšeném procentu objevuje tzv. suicidální chování, tedy myšlenky na smrt, pokusy o sebepoškození, odmítavý postoj k vlastnímu tělu, který je doprovázen agresivitou vůči sobě samým, a podobně. Toto chování vychází z určité neschopnosti zvládat svou psychickou nepohodu jinak než kontrolou příjmu potravy a vlastního zevnějšku,“ popisuje lékařka.
Současná věda upozorňuje i na další fakt v oblasti chování u dívek postižených poruchou příjmu potravy. U dívek s dlouhodobým výskytem poruchy jsou patrné změny, které mohou připomínat autistické symptomy. „Pacienti s autistickou poruchou také bývají postiženi poruchami stravování. Tyto příznaky shodné jak pro anorexii, tak pro autismus vedou k zamyšlení a ke hledání vzájemných souvislostí a příčin vzniku obou problémů,“ upřesňuje profesorka Hana Papežová.
Bez pomoci prohrávají
Poruchy příjmu potravy jsou dlouhodobým onemocněním, které mnohdy končí smrtí z nedostatku výživy a selháním životně důležitých orgánů, například k srdečnímu selhání dochází při kombinaci zvracení a nadměrného cvičení. I přes tragické důsledky bývá nástup nemoci pozvolný a nenápadný.
„Začátek nemoci může být spojen s vynecháváním nejprve sladkých a tučných jídel a s jejich náhradou za zdravější potraviny, s nástupem vegetariánství až veganství, vyhýbáním se školním jídelnám a společným obědům či večeřím s dalšími členy rodiny a podobně,“ popisuje lékařka. Pokud dojde k rozvoji onemocnění, přichází postupné odmítání stále většího množství jídel, až přijde fáze naprostého hladovění.
Část dívek dokáže svůj problém dovedně skrývat za různými zástupnými zdravotními problémy, kdy se vymlouvají na potíže se zažíváním, hormonální poruchy a na další zdravotní komplikace a mnohdy jsou ochotny podstupovat i náročná interní vyšetření, která však nepřinášejí žádná vysvětlení a nejsou schopna odhalit skutečnou příčinu jejich problému.
„V pozdějších fázích, kdy dochází k poškození orgánů a k ohrožení zdraví v důsledku dlouhodobého hladovění, mohou vyšetření prokázat problémy, které vznikly již jako následek vzniklé poruchy příjmu potravy. Pokud k tomuto dojde, je většinou jedinou pomocí lékařská péče a hospitalizace na příslušných odděleních. Ovšem té se pacientky často brání,“ přibližuje lékařka.
Pomalu a dlouho
Léčba poruch příjmu potravy je běh na dlouhou trať a předpokladem úspěchu je dobrovolnost léčby a spolupráce postižené dívky s lékaři a s týmem dalších odborníků.
„Ve vážných případech je třeba, aby pacientky byly napojeny na žilní výživu, která zajistí potřebný přísun vitamínů a stopových prvků nutných k fungování organismu. Součástí léčby je samozřejmě i spolupráce s lékařem internistou a psychologická terapie, do které je vhodné zapojit i celou rodinu,“ uzavírá lékařka.