Ztracených deset let života
Ještě dříve než před kamerou se objevila před objektivem módních fotografů, protože si od osmnácti přivydělávala modelingem. „Nebrala jsem to úplně vážně, protože jsem na modelku malá, měřím 170 cm. Na předvádění na molu to je málo, na focení do katalogů to stačilo. Byl to příjemný způsob přivýdělku,“ charakterizuje tuto životní etapu.

Svět modelingu jí však nijak k srdci nepřirostl: „Nebyla jsem mezi žádnou špičkou, ale dovedu si představit, že konkurence může být docela krutá. V osmnácti letech vám už šlapou na paty čtrnáctileté. Člověk tak snadno propadne depresím.“

Anorexie, kterou léta trpěla, však podle jejích slov s modelingem nesouvisela. „Začalo to v patnácti. Je to blbý věk, člověk je se sebou hrozně nespokojený. Mění se mu tělo a neví, co má se sebou dělat. Každá poznámka zraní a ještě víc znejistí,“ připomíná Hana. „Anorexie mi úplně vzala tři roky života. Pak jsem se z toho ještě dlouho dostávala, protože jsem měla zdravotní problémy z podvýživy. Trvalo další tři roky, než se mi srovnal metabolismus. Přibírala jsem a zase hubla, organismus z toho byl úplně poblázněný. Celkem to trvalo deset let.“

Co by vzkázala šestnáctileté holce, která má před zrcadlem pocit, že je nemožně tlustá? „Ať se na to úplně vykašle. To, do čeho by mohla spadnout, vůbec nestojí za to. A hlavně jí nikdo nezaručí, že se z toho dostane. Když jí někdo řekne, že má tlustý zadek, ať si dotyčného pořádně prohlédne.“

Ji z velké části uzdravila touha dodělat školu. „Byla jsem šíleně unavená, bez energie, bez níž tahle profese nejde dělat. Největší zásluhu na tom, že jsem se z toho dostala, má můj bývalý přítel. Měl se mnou obrovskou trpělivost.“Pak se však její vztah s absolventem režie pražské FAMU rozpadl. „Možná jsme spolu začali chodit moc brzo. Když jsme se poznali, bylo mi necelých dvacet. Marko byl o pět let starší. Každý jsme hledali něco jiného. Marko se chtěl vrátit do rodného Srbska, nebyl tu šťastný. Mě tady zase hrozně bavilo divadlo, byli jsme spolu míň a míň a postupně jsme se odcizili. Rozešli jsme se ale v dobrém.“