Kdo je ten mistr Joda se spoustou těch moudrých keců?
Snažím se tu dávat rady, ale to jen proto, aby snad někdo další nedělal chyby jako já a spousta dalších. Píši tu o tom, jak je nesmyslné počítat úzkostně každou kalorii a gram tuku, vážit se každý den, zvracet, užívat projímadla, hladovět, sedum hodin denně cvičit a odtáhnout se od celého okolí, ale i pro mě to byl na pár let jediný životní styl a nic jiného nemělo smysl...
Potom jsem pochopila, že tvrzení: ,, Poruchy příjmu potravy tě připravý o přátele, rodinu, školu a nakonec i o život. " je pravdivější než se může zdát. Tak jsem i já zavrhla přátelé, ubližovala rodině, nedokončila školu a jen díky štěstí to přežila. Proč? Jen abych mohla hubnout, nejíst, zvracet a tím mohla sledovat klesající váhu... Prostě být závislá na hubnutí, jako feťák na drogách :(
Tak se u mě střídaly fáze mentální bulimie a anorexie a nakonec jsem strávila půl roku ve třech různých nemocnicích. Viděla holky co na tom byly podobně, lépe, hůř a tím byla i na nějakém tom pohřbu... Zároveň jsem měla ale i možnost jít s některými po čase na zmrzlinový pohár a ten pocit vítězství byl k nezaplacení! :)
A jak to teď vypadá s bulimičko-anorektičkou? Přirovnala bych to k narkomanovi, který je tři roky čistý. Udělal obrovský úspěch a má možnost téměř vše napravit, ale riziko, že do toho může opět spadnout je velké a bude ještě dlouho...
Už si nenechávám řídit život jídlem a nejsem jeho otrok a to je dokonalý pocit vítězství na který jsem vážně hrdá a přála bych to i ostatním. ;)
P.S.: Ani nechtějte vědět, kolik doktorů a sestřiček se mnou muselo mít nervy, když mě nutili do jídla... :D :D